Kaprovi zachutnaly dvě 15 mm kuličky vyváženky. Rychle napichuji nové a zavážím na stejné místo, abych zjistil, jestli vyvážené kuličky opravdu fungují a zda to nebyla náhoda. Netrvalo to ani 5 minut a další záběr. Parádní jízda. Ze stejného místa, na stejnou nástrahu. Tentokrát prcek v podobě lysáka. Říkám si, že je to paráda. Opravdu to funguje. Že by do třetice? Uvidíme.
Jdu si udělat něco k jídlu, a v tom slyším Jardův hlásič. „Konečně,“ prohlásí. Ryba klade velký odpor, takže sedá do člunu a vyráží na vodu, aby o rybu zbytečně nepřišel. Oba totiž chytáme za hranami, kde se nacházejí kameny, které jsou pokryté slávkami. I když používáme odhozové vlasce o průměru 0,50 mm a délky kolem 20 metrů, ani ty nevydrží vše. Jarouš je za hranou, teď ještě aby háček seděl tam kde má. Po 20 minutách souboje se ryba objevuje na hladině. Ze břehu není vidět, jak je asi veliká, ale podle toho, jak Jardu vozila, nebude malá. Už je v podběráku a je dobojováno. Zatím na břehu připravuji vážící sak a váhu. Nádherný šupináč. Metr ukazuje 89 centimetrům a váha 13,70 kilogramů. Oba máme samozřejmě radost. Tentokrát kapříkovi zachutnaly dvě kuličky boiles indian spice.
Záběrů není zatím mnoho, ale ulovené ryby jsou pěkné. Začíná pomalu zapadat sluníčko. Oba jsme čekali, že se počet záběrů zvýší. A bylo to tak. Kapříci však byli menších rozměrů. Ale to vůbec nevadí, šlo hlavně o to, že z valné většiny se jednalo o ryby chycené na vyváženky. S pocitem spokojenosti zapínáme příposlechy a uleháme do svých bivaků.